Lenka - endometrióza je to, co jsem potřebovala
Lenka - endometrióza je to, co jsem potřebovala
S endometriózou jsem se poprvé setkala v roce 2011, když jsem se chystala na rok do zahraničí. Deset dní před odjezdem mě ale začaly trápit bolesti v podbřišku a doktor mi řekl, že mám osmicentimetrovou cystu a musí okamžitě ven. Z původně rychlého zásahu se stala komplikovaná operace. Probudila jsem se s řezem v podbřišku a informací od doktorů, že mám rozsáhlou endometriózu, spoustu srůstů a nebudu schopna mít přirozenou cestou dítě.
Bohužel, když člověk neposlouchá, co se mu život snaží říct, musí mu to zopakovat znovu. Následovala druhá operace, při které mi hrozil trvalý vývod ze střeva. Naštěstí díky zlatým ručičkám jednoho pana doktora vše dobře dopadlo.
Po operaci mi lékaři nasadili silný hormon, který mé tělo za malou chvíli přesvědčil, že jsem v přechodu a ono se začalo pozvolna přizpůsobovat. Najednou jsem se začala cítit vyčerpaná, bez energie, bez jiskry a chuti a to se mi dříve prostě nestávalo. Vždy jsem byla plná elánu, organizovala jsem, řídila, rozhodovala, plánovala. Přestala jsem se také cítit jako žena. Něco jsem ztratila nebo alespoň tehdy jsem to tak vnímala, že mi ta hnusná nemoc a operace a ty prášky prostě vzaly „to něco", co mě hnalo kupředu a co mi pomáhalo zvládat všechny ty situace. Trvalo mi ještě zhruba rok a půl, než jsem si uvědomila, že dělám očividně něco špatně, a začala jsem více poslouchat své tělo. Přes počáteční turbulence, kdy jsem silně narážela na odpor svého ega, se mi podařilo uvědomit si, že endometrióza je opravdu upřímně to, co jsem potřebovala a že bez ní bych si ještě teď někde honila ego a snila o životě ve zlaté kleci.
Začala jsem postupně spolupracovat s Petrem, který mě prováděl zpočátku jedno až tří denními půsty, upravovali jsme jídelníček, nasadili hodně ovocných a zeleninových šťáv na pročištění, až jsem došla do fáze, že jsem si vyzkoušela čtrnáctidenní půst s Petrem a skvělou partou lidí v Jizerských horách. Původně jsem plánovala deseti denní „nejezení", ale nakonec jsem to vydržela skvělých čtrnáct dní v rajském klidu a tichu na Chatě Peklo. Celý program mě nesmírně nabil energií, poznala jsem inspirativní lidi a odjela jsem se silným odhodláním v životě změnit ještě pár věcí, hlavně v pracovní oblasti.
Od půstu uplynul už rok a půl. Cysty nemám, jsem nadšená, že neberu dlouhodobě užívané hormony a probouzí se ve mně opět žena. Ve vztahu s přítelem to nabralo také mnohem lepší směr, jsme oba spokojenější, já se podle něj více směju a sama uznávám, že jsem mnohem spokojenější vnitřně. Ještě nemám zdravotně úplně vyhráno, ale už teď vím, že je to jen otázka času a zmizí i srůsty a tělo se samo vyléčí. Plánuju i další delší půst, protože jsem si také díky Petrovi uchovala na půst jen ty nejlepší vzpomínky a pocity.
Lenka Belinová (červen 2015)
