Alena

    Jsem ráda, že jsem Petra Pavlíčka měla možnost potkat, protože se mi konečně po čtyřiceti letech podařilo začít snižovat patologickou nadváhu. Díky tomu, že také podporuje moji dceru v boji s vleklou nemocí, jsem poznala velmi zajímavé pojetí změny životního stylu.

    Jak to všechno začalo? Na jaře 2011 byl už výčet mých léků, nemocí  a jiných zdravotních problémů delší než výčetka pro zdraví, a tak přišly lázně Teplice s nehorázným přejídáním v „popisu léčby“, ale úleva  prakticky žádná…

    Přednáška Petra Pavlíčka v lázeňském domě Beethoven…,ejhle, to není ten z televizního pořadu Jste to, co jíte, ten se vlastně jmenuje Petr Havlíček, ale nevadí, i tak je to zajímavé. Na večeři jsem už nešla, volala jsem dceři, že pro ni mám záchranu a vysvobození od dlouhodobých zdravotních problémů, netušíc, že začínám pracovat také na sobě.

    Nenásilnost, systematičnost, uvědomění si schopnosti poslouchat signály a potřeby vlastního organismu, to mě motivovalo nebát se změn a reakcí těla na nové podněty. Přimělo mě to pustit se do toho a podpořit také dceru v její cestě za zdravím. Začala jsem 1. června 2011 ve věku 53 let, s váhou 121kg, výškou 172 cm, tlakem  140/90, cholesterolem nad 9, cukrem 8,5 a s kyselinou močovou na hodnotách kolem 500, zvětšenou štítnou žlázou, doporučením do diabetické poradny a s dalšími „radostmi“! V podstatě „smrt“ na jazyku, v lepším případě však potíže na doživotí! Nejvíc mě děsilo vlastní tělo…co s ním? Strach má velké oči a já jsem přece bez vůle!

     Petr Pavlíček mě naučil nebát se vlastního těla, poslouchat ho, naslouchat jeho „přáním“, vážit si ozdravení a sebe sama. Podařilo se mi bez pocitu dřiny, odříkání a násilí shodit 17 kg, což mi umožnilo lépe se pohybovat. Nežádal po mně extrémní cvičení, které při takové obezitě stejně není možné. Citelná úleva přišla už po měsíci, léky jsem ihned vysadila, ani mi nechyběly. Zato lékaři se předháněli v tom, jak oni svými recepty „určitě pomohli“. Obvodní lékařka byla ovšem skvělá, nebránila se alternativám, podpořila mě a myslím, že bude dalším klientem Petra Pavlíčka. Pokaždé sleduje mé váhové úbytky a nevěří vlastním očím. Všechny zvýšené  hodnoty citelně poklesly a některé se srovnaly. Dnes je mi docela fajn - váha 103 kg - ještě nejsem „docent“ a vím, že cesta bude dlouhá, strach už ale nemám.

       Klasická medicína selhala také u mé dcery. Víru ve zlepšení, podporu a rady, které jí pomáhají překonat obrovské potíže zdravotní i psychické, jí dal právě Petr. Naše společné úsilí konečně nese své ovoce a za to mu nepřestanu být vděčná. Dcera mu jistě poděkuje sama.

       Je smutné, že farmaceutický průmysl z nás dělá „totální  závisláky“. Místo toho, abychom investovali do pohybu, kvalitních potravin, ovoce a zeleniny, platíme nákladné léčby v lázních, rehabilitacích a nemocnicích. Výsledek vidíme v mnoha případech kolem sebe: „Paciente - uzdrav se sám, pomoz si sám a neotravuj bez plné peněženky tam, kde na tebe není limit a ani ochota ti pomoci.“ Takže „světýlko“ pomoci přišlo v podobě Petra Pavlíčka, jeho příkladem i optimistickým a radostným přístupem. Už  vím, že se o sebe musím starat sama, protože to za mě nikdo jiný neudělá. Také  vím, na koho se v krizi obrátím. Už navždy jsem pochopila, že jsem nejen tím, co jím, ale i tím, jak žiji, jak zacházím sama se sebou.

            INVESTICE   DO  VLASTNÍHO   ZDRAVÍ  NENÍ   NIKDY ZBYTEČNĚ  VYNALOŽENÁ! DÍKY, PETŘE, STÁLO  TO  ZA  TO  A MĚL  JSTE  PRAVDU!

Alena Mádlová, učitelka MŠ, finanční poradce a konečně pozitivista