Zimní půst

Půst v zimě

Život je cyklický. Jednou ročně, na podzim, příroda symbolicky umírá, aby se mohla na jaře obrodit, rozkvést do krásy, barev a zpěvu.  V zimě vše odpočívá a regeneruje, vlastně půstuje.  Pro stromy, půdu i zvířata je zimní půst naprosto přirozený a automatický.

Podobně tomu bylo také u našich předků. Obvyklý byl předvánoční (adventní) půst a potom půst předvelikonoční. Dnes však lidé přes zimu nepůstují.  Ledničky a mrazáky máme naplněné celoročně.

Do půstu v zimním období se ale nechce ani zkušenějším půstařům. Jedním z hlavních důvodů bývá pocit chladu. Při půstu je tělo totiž v jakémsi ochranném režimu, tep je slabší, tlak nižší, organismus šetří energií.  Játra a střeva odpočívají. I v chladných měsících však můžeme držet půst velice snadno a zima by neměla být žádnou překážkou. A jaké jsou finty proti chladu?

Pohyb zahřívá. Venku se procházím, občas se i proběhnu, cvičím a posiluji. Čerpám energii ze země, půdy. Pociťuji spojení s přírodou.

Teplé oblečení. Více vrstev, teplé boty, rukavice, čepice jsou během zimního půstu samozřejmostí. Z počátku jsem v noci spal v mikině, v ponožkách, někdy dokonce i ve spacáku. Pro rychlejší zahřátí používám termofor.

Nápoje. Při kratších půstech od jednoho do tří dnů, piji teplý bylinkový čaj. Trávení ještě není vypnuté, není to tedy žádná chyba. Při delších půstech se čaje již nepoužívají, ale pije se ohřátá (také destilovaná) voda.

Energie z venku.  Při půstu chodím klidně i do sauny. Jestliže je člověk na saunu zvyklý, je to příjemné čerpání energie, jen se to nesmí přehnat.  Vhodná je i horká koupel.

Cesta za teplem je také zajímavá, i když finančně náročnější.

Půsty v zimě mám rád, chlad pro mě není překážkou. Zimní čas vnímám jako příležitost k rozjímání, propojení se s matkou Zemí a s vnitřní moudrostí svého těla. Venkovní svět vidím takový, jaký jsem uvnitř…

 !!! Na půsty delší než tři dny jsou nezbytné znalosti, zkušenosti nebo průvodce.