Půst a borélie Petr Šach January 8, 2019 byl květen 2018 a venku pekelné vedro, zrovna jsem skončil na jednom projektu, a tak jsem se již delší dobu poflakoval. Rád se jsem se jen tak vykydnul v Central parku na sluníčku. Nevím, co mě to napadlo, ale ten den jsem šel na kopec, kde byla vysoká tráva, díky čemuž jsem po pár hodinách odcházel se čtyřmi novými kamarády. Nejdřív jsem našel jen 2 klíšťata, posléze další. Byla to moje první zkušenost, tak jsem je prostě vykroutil a nějak to neřešil. Později mi známý poradil, že lepší postup je dát jim konopnou mast, 3x otočit doleva, a ty mrchy pustí sami. Pak to již jen vydenzinfikovat např. močí. Určitě jsem něco udělal špatně, jelikož zanedlouho se mi objevily rudé skvrny a kruhy kolem kousnutí. Navíc jsem se cítil dost unavený. Radil jsem se s lidmi, kteří měli Borélii, a příznaky jim připadaly známé. Disclaimer – následující text je pouze moje osobní zkušenost, nedoporučuji nikomu takto řešit zdravotní problémy. Mně se půsty...

Záhadné onemocnění endometrióza Petra jsem kontaktovala letos v srpnu hned poté, co se mi znovu objevila endometriální cysta na levém vaječníku. Trpím endometriózou již 3. rokem. Nebudu detailně popisovat celou moji zdravotní anamnézu, jelikož je velmi „pestrá“, což by vás mohlo unudit k smrti. Nicméně ve zkratce můj příběh vypadá takto. Hned po narození jsem prodělala operaci z důvodu vrozené vady nevyvinutých střev a konečníku. Několik dalších operací následovalo až do nějakého 15. roku života, všechny souvisely právě se střevy. I přes tyto peripetie s vrozenou vadou se mi žilo do určité doby docela bez komplikací, až na nějaké drobné potíže. Avšak v dospělosti se začaly objevovat gynekologické potíže jako nepravidelná perioda, bolesti v podbřišku, silné krvácení atd. Několikrát jsem byla hospitalizovaná s obrovskými bolestmi. Diagnóza - endometrióza. Operace byla nepřípustná, z důvodu rozsáhlých srůstů a dalších komplikací. Hormonální léčbu jsem odmítla, jelikož chci otěhotnět....

Lenka - endometrióza je to, co jsem potřebovala S endometriózou jsem se poprvé setkala v roce 2011, když jsem se chystala na rok do zahraničí. Deset dní před odjezdem mě ale začaly trápit bolesti v podbřišku a doktor mi řekl, že mám osmicentimetrovou cystu a musí okamžitě ven. Z původně rychlého zásahu se stala komplikovaná operace. Probudila jsem se s řezem v podbřišku a informací od doktorů, že mám rozsáhlou endometriózu, spoustu srůstů a nebudu schopna mít přirozenou cestou dítě. Bohužel, když člověk neposlouchá, co se mu život snaží říct, musí mu to zopakovat znovu. Následovala druhá operace, při které mi hrozil trvalý vývod ze střeva. Naštěstí díky zlatým ručičkám jednoho pana doktora vše dobře dopadlo.  Po operaci mi lékaři nasadili silný hormon, který mé tělo za malou chvíli přesvědčil, že jsem v přechodu a ono se začalo pozvolna přizpůsobovat. Najednou jsem se začala cítit vyčerpaná, bez energie, bez jiskry a chuti a to se mi dříve prostě nestávalo. Vždy jsem byla plná...

Endometrióza – zkušenosti Anity Byl listopad roku 2012. Jako každý podzim jsem hrabala listí na své obrovské zahradě. Jistě to každý zná, je to docela fuška, obzvláště, máte-li na zahradě tři obrovské javory. Dost mě začalo pobolívat v podbřišku, myslela jsem, že je to z toho hrabání. Zrovna jsem prožívala velmi těžké životní období, tak jsem sama sobě nevěnovala moc pozornosti. Slupla jsem brufík a bylo dobře. Tak to šlo pár dní. Až jednoho rána šílené bolesti na omdlení… erzeta… nemocnice… hned na sál. Po probuzení diagnóza - endometrióza 4. stupně, ložiska na pobřišnici, vejcovodech, levý vaječník, rektovaginální septum… prostě všude, vše ve srůstech. Vyčistili, odsáli tekutinu, rozrušili srůsty a zašili. Jenže se objevila teplota… antibiotika, po těch teplota ustala a pustili mě domů. Za měsíc opět bolesti, teplota…opět nemocnice. Dvakrát antibiotika. Pan primář se spojil se specialistou na endometriózu, dostala jsem hormonální lék Visanne na vyvolání umělého...

S Petrem jsme se letos na jaře setkali po víc jak dvaceti letech a rovnou v Pekle. S půsty si již pár let hraji, ale více jak čtyřdenní půst doma v běhu kolem tří dětí nedávám. Vloni jsem absolvovala náročnou operaci stehenní kosti, měla jsem uvnitř jedenácticentimetrovou cystu. Ačkoli jsem byla už víc jak rok po operaci, tak jsem se stále dobře necítila. Koncem zimy jsem cítila velkou potřebu čištění. V únoru jsem začala s pravidelnými půsty jeden den v týdnu a 1x měsíčně tři dny. Ale pořád jsem cítila, že je to málo. Chtěla jsem víc a bylo mi jasné, že musím někam vyjet a mít na to i na sebe klid. Přišla myšlenka na Petra. Co vlastně dělá? Tak jsem si ho vygooglila a hele, on dělá to, co teď zrovna potřebuji. Tak jsem mu hned napsala, Petr vzápětí volal a dva týdny na to jsem už byla v Pekle. V Jizerských horách jsem si to moc užila, byl to můj první delší půst a bylo mi skvěle. Pracovalo se nejen na těle, ale i na duši. Teď už vím, že zvládnu mnohem více a...

Z Pekla do Ráje aneb zpověď o cestě za zdravím Duben 2010 se mi stal osudným.  Přesné datum si už nepamatuji, ale pro moji zkušenost to není nikterak důležité. Ozařování mé mamky konečně skončilo a já si mohla odpočinout. Po dobu tří měsíců jsem ji každý všední den vozila do 80 kilometrů vzdálené Motolské nemocnice v Praze na ozářky. Diagnóza byla jasná. Rakovina prsu. Ústecké oddělení z technických důvodů bylo uzavřeno. Proto to cestování do Prahy. Byla nejbližším zdravotnickým zařízením. Ještě nám nesmyslně nabídli Plzeň, nejspíš na hodinách zeměpisu chyběli.   Osmdesát kilometrů tam a osmdesát kilometrů zpátky. Šedesát dnů cestování. Devět tisíc šest set kilometrů za nadějí. Byla jsem nesmírně unavená z cestování a pod tlakem strachu o život mámy. Stres v podobě strachu je největším nepřítelem a troufám si říct, že i zabijákem dvacátého prvního století.  To je moje první poznání na cestě za zdravím. Tři měsíce vyčerpání mi změnilo...

Začátkem letošního roku jsem si „jako každý rok“ dala předsevzetí, že začnu od Nového roku jinak a lépe… že budu zdravě jíst, že zhubnu a že udělám něco se svým vysokým tlakem, který mě již několik let trápil. Bohužel léky, které mi předepsal lékař, se moc nesnesly s hormony, které jsem brala, když jsme se s manželem snažili o miminko cestou umělého oplodnění. Než jsem Péťu poznala, vážila jsem přes 78kg (při mé výšce 168cm), krevní tlak jsem měla 180/110,  trpěla na záněty a jinými „ženskými“ potížemi, ale hlavně psychicky jsem byla víc a víc na dně a to nejen kvůli vzhledu. Věděla jsem, že chci se svým dosavadním životem něco udělat, něco změnit. Rozhodně jsem věděla, že nechci jíst jen podle 5-ti jídelních lístků, že nechci jídlo vážit, odměřovat nebo si něco zakazovat. Můj manžel dostal kontakt od kolegy v práci, jemuž Péťa také pomohl uzdravit se bez zásahu skalpelu a tablet :-), a tak jsme se rozhodli, že chceme změnu a hned po naší první společné...

 Setkal jsem se Petrem v září roku 2008, kdy nastoupil do Snoeks Automotive CZ. Nedávno mi byla diagnostikována agresivní rakovina prostaty a musel se rozhodnout, jakou léčbu zvolit. Moderní medicína, chirurgie, ozařování, chemoterapie? Nebo přírodní přístup? Vybral jsem si druhé s koučováním Petra a jsem velmi rád, že se mé kritické parametry doposud  neustále zlepšují. Nyní ani můj onkolog nedoporučuje operaci. A cítím se skvěle a plný energie. Rob de Frel,  ředitel Snoeks Automotive CZ  

S Petrem jsem se poprvé setkal v červenci 2012. Důvodem setkání bylo vysoké PSA (8,9) a obavy z rakoviny prostaty. Mým cílem bylo snížení PSA a negativní výsledek biopsie.  Plně jsem důvěřoval Petrovi, ale současně jsem si byl vědom velmi krátkého časového úseku na zlepšení svých výsledků. Mile mě překvapila hodnota PSA naměřená v srpnu (7,4) a výsledek biopsie v měsíci září, který  byl negativní.  S tímto stavem jsem spokojen a ve zdravém životním stylu i nadále pokračuji, neboť mám stále co zlepšovat. Jedním z viditelných výsledků zdravého životního stylu je ústup plísně na nehtu, které jsem se nemohl roky zbavit. Petrovi moc děkuji za to, že mi ukázal nový směr a plně mě dodáváním optimizmu podporoval. Vždy z něj vyzařovala pozitivní energie. Ještě jednou, Petře, velice děkuji. Vladimír S.

Kateřina je na dobré cestě k vlastnímu uzdravení: (video)

 Petra jsem poznal na konci léta roku 2011. To už jsem se zhruba 6 let potýkal s onemocněním očí - sítnice - a výhled nebyl vůbec příznivý. Lékaři zhruba 5 let bezúspěšně hledali příčinu tohoto onemocnění.      Domluvili jsme se na spolupráci s Petrem prakticky na prvním setkání, má vnitřní intuice mi dala jakýsi pokyn.    Také jsem v tomto období vysadil veškeré léky, jejichž účinnost vůči oční chorobě byla beztak nulová.    Po zhruba třech měsících spolupráce jsem pojal první osmidenní půst. Cítil jsem, že v mém těle i v mysli (na duši) jsem postupně začínal vnímat niternější impulzy z přírody, dá se říci, že se má citlivost pro jemné vjemy a detaily v přírodě zvětšila. To jsem cítil obzvlášť silně při druhém 7 denním půstu v Jizerských horách. Například jsem měl velmi silný zážitek z přílivu energie při cvičení Zhineng - qui - gong během tohoto půstu na horách.     Mohu říci, že zhruba po půl roce se začalo velmi zvolna, ale...

Když jsme si spolu s manželem poprvé povídali s Petrem, divili jsme se, co to je za člověka. Byl neskutečně vyrovnaný, usměvavý, plný elánu a svojí mluvou nás naprosto vtáhnul do svého způsobu života. Začátky byly dost těžké, zato výsledky byly ohromující a člověk se cítil najednou naprosto skvěle. Ukázal nám, že lze žít i jiným stylem života. Sama za sebe musím říct, že se nám tím i velmi utužila rodina a manželství. Nyní mi už nepřijde nic tak těžké jako na začátku…Sama jsem zhubla 15kg, manžel Pavel 13kg. Hlavně se konečně vyspím, jelikož úplně přestal chrápat. Upravil se mi krevní tlak, na který jsem brala léky. Zvedlo se nám velice sebevědomí, konečně se vejdeme do věcí, které jsme měli odložené. Nikdy bych nevěřila, že se mi ještě někdy povede mít tak málo kilo. Jsme šťastní, spokojení a těm, co se nemůžou odhodlat to zkusit, doporučujeme jít do toho a nebát se… Děkujeme Petře.

                Je mi 65 let. S Petrem jsem se poprvé sešla v lednu 2012, teď je červenec. Těch pár měsíců uletělo jako voda, ale zároveň je to období, které mi absolutně změnilo život k lepšímu. Mám pocit, že jsem se nějakým zázrakem ocitla v mládí, kdy jsem svým tělem nebyla nijak omezena a pohyb byl pro mě radostí. Ne že bych na tom byla nějak podstatně špatně, ale poslední roky jsem stále cítila, že bych měla něco změnit, pídila jsem se po různých preparátech, cvičeních, po různých přístupech ke stravování, po něčem, co by můj život zkvalitnilo. Měla jsem trvale zvýšený tlak, ale nechtěla jsem to řešit medikamenty, protože vím, že ty podstatu problému neřeší. Navíc jsem velmi často užívala Brufen, běžně tak 3 - 7 tablet týdně - neustále mě něco bolelo - nejčastěji hlava, ale i břicho, záda, sem tam některá končetina, prostě když jsem neměla tabletu víc jak tři dny, považovala jsem to za úspěch. Nejvíc mě zatěžoval divný pocit v...

S přibývajícími roky mi narůstal i počet chorob a s nimi v závěsu přicházely i "odpovídající" léky, a to ve velkém. Na "moudré" rady lékařů, že se s tímto chátráním musím vzhledem k věku smířit, jsem tak i činila. Přesto jsem se hodně styděla za tento stav. Když se k mým tehdy dosavadním nemocem, jako byly žlučníkové záchvaty, hluboké křečové žíly, snížená funkce štítné žlázy, plicní chlamydie a polyneuropatie, přidala také polyartridida, řekla jsem si, že takhle už to nechci. Přestože jsem moc nevěřila, že budu schopna tak zásadní změnu životního stylu, jakou Petr učí, uskutečnit, obrátila jsem se na něj s tím, že si ho alespoň vyslechnu. Už rok jdu po Petrově cestě a jsem bez jediného léku. Riskla jsem to hned od prvního okamžiku a nelituji. O žlučníku nemám ani potuchy, žíly nezlobí o nic více než s Detralexem, štítná žláza funguje jako při pojídání léku (potvrzeno lékařskými testy 2x, vždy po půl roce), nad nadýchanými chlamydiemi dnes pan doktor kroutil...

Moje startovní pozice nebyla lehká - morbidní obezita 163,3 kg. Změna byla nasnadě. Naštěstí jsem si přiznal, že bez pomoci zvenčí to sám nezvládnu. Moje volba padla na Petra. Disponoval bohatými osobními zkušenostmi a hořel zápalem pro věc. Technická stránka změny stravovacích návyků u mě neproběhla snadno. Dostal jsem se do plata mezi staré návyky, které už nevyhovovaly, a nové zvyky, které jsem ještě neměl. Právě v tento moment jsem velmi ocenil Petrův nedirektivní způsob, kdy mě na mé cestě doprovázel a nechal mě samotného najít potraviny, které budu do budoucna upřednostňovat... Další Petrův přínos je umění motivace a možná ještě víc pak poukazovaní na pokrok, který si někdy nepřiznám či nedokážu uvidět. Jeho práce je velmi komplexní. Zahrnuje mimo předvídatelných zdravotních a stravovacích doporučení i další poklady v podobě revize postoje sama k sobě či hledání další podpůrných prostředků pro změnu například v podobě omezování stresu a nalezání přístavu uvnitř sebe...